je chemický prvek, tvořící základní stavební kámen všech organických sloučenin a tím i všech živých organismů na této planetě. Vyskytuje se volně ve formě grafitu,

diamantu a fulerenu který byl teprve uměle připraveny.

Sloučeniny uhlíku jsou jedním ze základů světové energetiky, kde především fosilní paliva jako zemní plyn a uhlí slouží jako energetický zdroj pro výrobu elektřiny a vytápění, produkty zpracování ropy jsou nezbytné pro pohon spalovacích motorů. Je také hlavní stavební jednotkou veškeré živé hmoty.

Výrobky chemického průmyslu na bázi uhlíku jsou součástí našeho každodenního života ať jde o plastické hmoty, umělá vlákna, nátěrové hmoty, léčiva a mnoho dalších.

1789 – pojmenován (A. L. Lavoisier: carbo – dřevěné uhlí), (Werner, Hartsen: graphein – psáti)

Na obrázku A.L. Lavoisier

1796 – S. Tennant – spálením diamantu a zvážením vzniklého CO₂ dokázal, že jde o modifikaci uhlíku

1807 – J. J. Berzelius – rozdělení sloučenin na organické a anorganické

Na obrázku J.J. Berzelius

1874 – J. H. van‘t Hoff, J. A. Le Bel – koordinační číslo 4 a tetraedrická struktura

1961 – ¹²C standard pro určení atomové hmotnosti