je bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nedráždivý. Je lehčí než vzduch, ale se vzduchem se mísí. Ve vodě je málo rozpustný. Je obsažen ve svítiplynu, v generátorovém a ve vodním plynu; má silně redukční vlastnosti. V přírodě je přítomen v nepatrném množství v atmosféře, kde vzniká především fotolýzou oxidu uhličitého působením ultrafialového záření, jako produkt nedokonalého spalování fosilních paliv i biomasy. V laboratoři se připravuje dehydratací kyseliny mravenči koncentrovanou kyselinou sírovou
HCOOH → CO + H2O
Oxid uhelnatý vzniká při spalování uhlíku za nedostatečného přístupu kyslíku (vzduchu). Skutečný průběh reakce spočívá ve tvorbě oxidu uhličitého, který je následně redukován nezreagovaným uhlíkem na oxidu uhelnatý.Popsaný děj vyjadřují nasledující chemická rovnice.
C + O2 → CO2
C + CO2 → 2CO
Na obrázku chemické složení Oxidu uhelnatého
Oxid uhelnatý je velmi reaktivní látka, která má redukční vlastnosti.Je jedovatý a nebezpečí otravy zvyšuje skutečnost, že je bez zápachu. Příčinou jedovatosti oxidu uhelnatého je jeho schopnost vázat se s červeným krevním barvivem hemoglobinem, které v těle celé řady živočichů přenáší kyslík. Vazba hemaglobinu s oxidem uhelnatým je v porovnání s obdobně vázaným kyslíkem mnohem pevnější. Oxid uhelnatý se však na rozdíl od kyslíku v tkáních neuvolňuje a „postižen,„ hemoglobin je pro další přenos plynů z plic do tkání zablokován Při větším zasažen( hrozí smrt vnitřním udušením. Člověka otráveného oxidem uhelnatým je třeba přenést na čerstvý vzduch a nechat jej (pokud je to možné) vdechovat vzduch obohacený kyslíkem. Někdy je nevyhnutelná transfuze krve.
